Kolegyně udělala krásný rozhovor pro Rádio Petrov. Moc Vám všem, kteří přemýšlíte, jak na svou špatnou náladu, doporučuji všechny tři části si poslechnout

http://www.radiopetrov.com/deprese-a-antidepresiva/text.html?id=7606

Vánoční svátky.....

V předvánočním čase často od klientů poslouchám o rodině.

Je někdy těžké vidět a slyšet, jak ožívají rodinné tragedie a ztráty. Jakoby byly Vánoce symbolem spojování se mezi námi všemi, jako bychom najednou více vnímali, že některé kousky skládačky jsou už poztrácené, máme chuť je hledat nebo prázdná místa nějak zaplnit. Vzpomínáme.
Spolu s tím, ať chceme nebo ne, vystupuje do popředí otázka naší spirituality.

Na vysoké škole jsem se tomuto tématu věnovala, měla jsem v plánu i disertaci na téma Víra jako zdroj pomoci v klinické psychologii. Jelikož mě život zavedl jinam, než k akademické práci, můžu popsat své zkušenosti z této oblasti z praxe. A kdo chce, může si přečíst mou bakalářku, nebo diplomku.

Každý máme nějaké duchovno, nějakou formu představy o tom, jak to je, když už nejsme, nebo jak to je s otázkou dobra a zla, z čeho vyrůstá naše morálka, hledáme věci, které nás přesahují.
Je podloženo mnoha studiemy, že jakákoli forma duchovnosti (záměrně nechci používat slovo víra, nebo náboženství) pomáhá člověku překonávat strasti každodenního života, krize, pomáhá v léčbě nemoci. A  vlastně každý, kdo slaví Vánoce, se (byť i velmi vzdáleným způsobem) připojuje k tradici křesťastnství a pokud se podíváme ještě dál, i k pohanským tradicím slunovratu.

Je to čas usebrání se, přemítání, bilancování ale i oslav a užívání si toho, že jsme šťastní.

Nemám vůbec pocit, že by lidé u nás podléhali nějak přehnaně vánočnímu shonu, tak jak je to prezentováno v televizi, nebo na internetu. Nebo ke mně prostě takoví lidé nechodí.
Myslím, že dnes už si lidé dokážou věci ulehčit. Tak třeba od několika klientek jsem slyšela o společném pečení cukroví - proč by vlastně každý měl doma péct 12 druhů, když se můžou domluvit kolegyně z práce, každá upeče tři a mají vyhráno. Je to krásná forma sdílení. Dárky se pořád vyrábějí. Jedna mladá slečna mi tuhle přinesla do ordinace ručně vyráběné ozdoby a já jí za to dala anděla, kterého vyrobila před lety jiná paní.

O to více mě mrzí, když se dozvídám, kolik lidí o svátcích odejde ze života vlastní rukou. Zhodnotí, že je lepší to tu opustit, zdeptá je rozbitá skládačka, možná jim připadá, že se nedá už slepit.  Psychologové mohou pomoci - naštěstí i u nás jsou otevřená krizová centra (nejblíž nám je to v Brně Bohunicích), krizové linky. Ale nejen oni -  konají se půlnoční mše, charitativní organizace otevírají dveře, některé rodiny mají stále připravené jedno místo u stolu pro případného hosta.  Jen je třeba sebrat odvahu a o pomoc si říct. Nezůstávat s tím sám.

Přeji všem krásné a klidné svátky, co to jde - složené skládačky našich životů, prožití ducha Vánoc v jeho jednoduchosti a pospolitosti.


Jana